Kněžky lásky

3. února 2006 v 17:34 | Míla |  sexuální poradna
Když před dvěma a půl tisíci lety některý cizinec navštívil město Babylón, jistě si nedal ujít možnost přijít ke slavnému chrámu bohyně lásky Ištar. Tady nepotřeboval znát jazyk země, neboť snadno pochopil obyčej, který zde vládl. Na prostranství před budovou chrámu snad každého muže hned upoutala dlouhá řada sedících, pestře oděných dívek s provázky kolem hlav na znamení služby, kterou naše kulturní duchovní atmosféra považuje přinejmenším za nezvyklou.

Cizinec obcházel kolem řady a vybíral. Nezřídka se přitom prodíral špalírem stejně dychtivých mužů. Za svoji minci, kterou se chystal vhodit do klína jedné z dívek, si hodlal vybrat co nejlépe. Když se mu žádná z dívek nezamlouvala, mohl počkat, až si na uprázdněné místo na kraji cesty sedla jiná. Zalíbila-li se mu právě ta nově příchozí, ihned si pospíšil, aby někdo neuplatnil své právo dřív. Nehezkých dívek zde sedávalo hodně. Úzkostlivě lpěly na očích obcházejících mužů a horoucně je tak vybízely k milosti, která by jim umožnila naplnit službu bohyni a konečně se vrátit domů. Hleděly tím prosebněji, čím déle zde seděly a čekaly, což jistě nebylo nic příjemného, když uvážíme, že některé nešťastnice zde byly odsouzeny k čekání na 3-4 roky.

Když si cizinec vybral po své chuti, vyvolená dívka nesměla vhozenou minci odmítnout, neboť hněv bohyně se mohl dotknout nejenom jí, ale i příbuzných, celého města, i všech obyvatel rozlehlé říše. Poblíž chrámu byl příhodně umístěn proslulý háj se stany z utkaných rohoží.

Po naplnění posvátné služby se dívky vracely domů, a jak uvádějí historici, už nikdy nic podobného nevykonaly.

Úctyhodně starý kult bohyně Ištar do své působnosti nezahrnoval jen záležitosti lásky a plodnosti, ale i krutost a útrapy válek. Porušit dávný obyčej znamenalo dát bohyni záminku k rozpoutání hněvu, což pro Babyloňany nebylo věcí zanedbatelnou. Proto úpěnlivě střežili, aby jejich velká bohyně dostala vše, co jí náleží. Včetně služby jednorázové prostituce dívek.

Kult bohyň přírody, vegetace a tím i plodnosti byl u klasických národů starověku značně rozšířen. Patřil k těm náboženským kultům, které přetrvaly od pravěku, kdy rodinné vztahy ještě nemívaly pozdější charakter a kdy zejména při uctívání božstev běžně docházelo k pohlavnímu míšení. Pozdější rodinné vztahy, závisející v nadvládě muže a postavené na hospodářských hlediscích, byly s uctíváním těchto velkých bohyň v příkrém rozporu. Protože laskavou, ale zároveň i krutou bohyni Ištar bylo nutno uspokojit, vytvořil se tu kompromis. Kromě zvláštních tříd kněžek, chrámových prostitutek, se ženy nesměly účastnit pohlavních orgií, spojené s uctíváním Ištar. Přesto však kněží bedlivě střežili, aby každá žena přinesla bohyni odpovídající oběť a vykoupila se tak pro možnost manželského svazku. Proto se ve starověkém Babylóně každá z dívek stala napřed nevěstkou, než se mohla provdat podle zákonů země.

SEX POD OLTÁŘEM
Výskyt kultů plodnosti, uctívaných pohlavními akty, se vyskytovaly takřka po celém světě, ale nejdůkladněji snad byly zkoumány v souvislosti s náboženstvími pohanských národů klasického starověku. Obdoby zmíněné babylónské Ištar pak nalézáme s určitými, byť nepříliš patrnými, obměnami i v jiných mythologiích. U Féničanů, kteří se obvzlášť zasloužili o šíření náboženské prostituce, to byly hlavně bohyně Astarot a Baalat. U Kananejců, proti jejichž zvykům ostře vystupují svatá písma Izraele, platila za bohyni plodnosti a tělesné lásky Ašera. Egypťané, poněkud střídmější v oslavách plodivé síly, uctívali Isidu. Zato Frygovése vyznačovali přespříliš přespříliš orgiastickým uctíváním bohyně velké matky Kybelé. Řecká Afrodité mívala slavnosti mírné, ale i bouřlivé, a to i v samotném Římě, kde ji nazývali Venuší.

K obvzlášť mocně uctívaným idolům lásky a plodnosti náležely zejména bohyně asijské, v jejichž kultech se prosazovaly přírodní prvky větší mírou, než tomu bylo třeba v Egyptě, nebo v Římě. Svátky okořeněné extází a orgiemi s neodmyslitelnou pohlavní promiskuitou, legalizovanou místními zákony a povýšené na věc milou bohům, mívaly nezřídka masovou účast.

Jediný národ starověké Přední Asie měl k těmto kultům postojj zásadně odmítavý, ba přímo nepřátelský. Tímto národem byl Izrael, jehož starozákonní spisy nám zanechaly celou řadu případů a forem uctívání těchto přírodních božstev. Nezřídka se stávalo, že cizí ženy ovlivnily izraelské muže a vykonáváním pohlavního aktu je zatáhly do vlastních náboženských oslav, což je popisováno například v případě modly Belfegor. Madiánci, strachující se síly Izraelců, velmi rafinovaně zneužili chvíle, kdy ti při dlouhém pochodu odpočívali poblíž madiánského posvátného místa. Poslali do ležení své líbezné a láskychtivé ženy s náručemi pokrmů a opojných nápojů. Aby zabránili hrozícímu rozpadu vojska a poklesu bojovnosti, dali izraelští vůdcové pozabíjet všechny své bojovníky, na kterých lpěly doteky cizí modloslužby, tedy démonů.

NEJVYŠŠÍ OBĚŤ
Obzvlášť bouřlivě bývaly slaveny svátky příchodu jara, což bylo spjato s probouzením se vegetace k novému životu po tlumících účincích zimy. Šlo tady o jakési názory, podle nichž mělo docházet ke znovunarození bohů, kteří před obdobím zimy nějakým způsobem přišli o život. Obzvášť proslulé v tomto smyslu bývaly slavnosti fryžské bohyně Kybelé. Kněží a kněžky této velké matky bohů se nezřídka přizpůsobovali požadavkům kultu sebezmrzačením a znetvořováním svých tělesných pohlavních znaků. Za kněze zde sloužili kleštěnci, kněžky si "upravovaly" svá těla a tváře zářezy nožů apod. Podle domněnky badatele G. Thomsona lze původ bájných Amazonek, žen bojovnic, shledávat právě v kultickém okruhu bohyně Kybelé, neboť starověký výraz "amazonai" znamenal totéž co "bezprsá".

Kybelina mystéria byla charakteristická zhruba tímto průběhem. Napřed došlo k vylíčení příběhů boha Attida, který tragicky zahynul. Účastníci obřadu napjatě naslouchali vyprávěnému příběhu, podbarvenému sugestivním působením extatické hudby fléten, píšťal, bubínků a chrastítek. Za rozhodující v celém obřadu platily okamžiky, kdy uměle vybičované nervy zúčastněných často nebyly schopny zvládat očekávání nového narození boha Attida, milence bohyně matky. Ve chvílích nejvyššícho vypětí a vzrušení, kdy kněží vyžadovali oběť, docházelo i k tomu, že muži si nožem, pohotově podaným některým knězem, sami utínat svá pohlaví a ženy drásaly a řezaly svá těla a znetvořovaly si tváře. K uvolnění vrcholného napětí došlo, teprve až velekněz oznámil, že bůh Attis se znovu narodil, což bylo zároveň signálem, že pohlavní orgie mohou začít. Všichni zúčastnění se tak pro tyto chvíle stávali kněžími a kněžkami, na jejich úkonech závisely růst vegetace, úroda polí, plodnost žen atd.

NÁBOŽENSKÁ PROSTITUCE
S rozvojem rodinných vztahů docházelo k odlučování vdaných žen od přímé účasti v erotických oslavách bohyň plodnosti. Vznikaly oddělené třídy, či dokonce kasty, chrámových služebnic, tzv. hierodul, které zde měly úkol zastupovat ženský živel. Podle jevů náboženské prostituce u přírodních národů a kmenů, zejména afrických, lze soudit, že k vytváření profesionální prostituce pro kultické účely vedly i další vlivy, zejména pak ziskuchtivost vladařů a kněží.

Z klasických národů pohanského starověku prosluli těmito specializovanými třídami posvátných milostnic jak Babylóňané svými kněžkami bohyně Ištar, tak především Féničané, kteří se zvlášť přičinili o šíření a dokonalé rozvinutí profesionální náboženské prostituce pobřežím celého středomoří. O tom, že jejich počínání mívalo úspěch, svědčí i skutečnost, že tento způsob uctívání bohyň plodnosti a lásky vděčně přijímaly do svých obyčejů i jiné národy. Milostná služba tohoto charakteru byla zvlášť mocně zažita na Kypru, kde se rozmohl vyhlášený obchod s děvčaty. Z Kypru byly nastávající kněžky lásky rozváženy do všech světových stran. Bájná královna Didó si měla z Kypru do Kartága odvézt větší počet vybraných dívek a umístit je do dívčích chat, v nichž tyto kněžky prováděly obřadnou prostituci a zároveň si tímto způsobem vydělávaly na věno. Jak dále uvádí S. K. Neumann ve známé knize "Dějiny ženy", k proslulým střediskům chrámové prostituce patřila i některá řecká města, z nichž si připomeňme Abydos se ženami velmi zkušenými ve Venušiných postojích a s neopomenutelným chrámem bohyně Afrodity-nevěstky.

Chrámová prostituce rozhodně nebyla uctívači poslušných božstev považována za hanebnou. Naopak. Chrámové služebnice byly u souvěrců (a snad nejen u nich) uznávány, obdivovány a ctěny. Jako osobám, které svoji stálou službou uspokojují bohy, se k nim lidé obraceli s prosbami o posvátnou přímluvu.

Stávalo se, že hieroduly dokonce představovaly konkrétní bohyně. Ve své slavné knize "Zlatá ratolest" předkládá sir James Frazer svoji domněnku, že mythologický příběh o kyperském králi Kinyrovi, do něhož se zamilovala sama bohyně lásky Afrodité, lze racionálně vysvětlit náboženskou prostitucí. V kyperském městě Pafos mělo docházet k zavedenému obyčeji, kdy panovník se při určitých slavnostech pohlavně stýkal s kněžkami, které pro tyto příležitosti představovaly zosobněnou bohyni Afrodité. V této souvislosti J. Frazer připomíná výpady křesťanských autorů, kteří bohyni Afroditu z Pafu nazývali obyčejnou děvkou. Zvyk obcování panovníka z kněžkami-bohyněmi považuje zmíněný autor za velmi praktický, neboť při plození početného potomstva tzv. lidských bohů, kteří mohli být případně i zabíjení jako lidské oběti, neohrozilo, že by se podobná hrozba dotkla úzkého okruhu panovnické rodiny. Podobné způsoby zástupnosti kněžek namísto bohyň nebyly, jak se zdá, ničím mimořádným a postupným. O svém původu z chrámových kněžek se zmiňují např. dva panovníci, kteří se zaznamenali do dějin: akkadský král Sargon I. a vladař sumerského města Lagaše jménem Gudea.

SVATÉ I PROKLETÉ
V pohanském Řecku a v Římě byly do některých oslav s erotickým zaměřením ochotně zapojovány i běžné prostitutky, což mělo být ovlivněno určitým rozporem v pohledu na toto jedno z nejstarších řemesel. Na straně jedné byla na profesionální prostitutky nahlíženo jako na odpad společnosti. Na straně druhé pak byla obdivována jejich nespoutaná pohlavní volnost, která, jak již bylo uvedeno, měla být příjemná nejen mnohým lidem z masa a kostí, ale i úctyhodně prastarým bohům z přírody. Tak byly v antice nevěstky za některých okolností pojímány jako prokleté a zároveň svaté. V samotném Římě byly podle nevěstek pravidelně slaveny veřejné národní svátky, při nichž živé prostitutky nesehrávaly nijak malou roli. S oblibou byl také zvány do uzavřených kultických obřadů a oslav s erotickou náplní. Jsou známy i případy, kdy jim byly stavěny sochy a pomníky. Stávalo se, že byly vybírány, aby představovaly bohyně. Tyran Peisistratos při svém triumfálním příjezdu do Athén vezl s sebou půvabnou prodavačku květin, která svým oděvem připomínala vzhled bohyně. Davy Athéňanů, nadšené jejím božským zjevem, ji zahrnuly nesmírnými ovacemi.

Vítězné křesťanství zavrhlo a zrušilo pohanská náboženství jakožto démonická a ďábelská. Prvky dávných erotických obřadů se podle některých západních spisovatelů zachovaly ještě ve středověkém čarodějnictví, zejména pak v kultickém satanismu. Stopy pohanských obyčejů při troše pozornosti nacházíme i v lidové folklórní tradici, např. v oblíbeném zvyku velikonoční pomlázky. Běžnou prostituci, jak se zdá, úpadek nezasáhl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annette Annette | E-mail | 11. října 2006 v 15:49 | Reagovat

Má tady někdo problém z láskou tak mi napiš email: anet.klusackova@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama