Šalvěj

12. února 2006 v 20:14 |  Pro mé kamarády a přátele
Šalvěj lékařská

Určitě si vzpomenete na českou pohádkovou komedii Dívka na koštěti. Mladá čarodějnice Saxana se v ní chtěla stát člověkem. Nepotřebovala k tomu složitá zaříkadla ani divoké rituály, stačil odvar z babského ucha čili šalvěje.
Sbíraná rozkvetlá nebo na květ připravená nať obsahuje silice, například borneol nebo kafr, dále třísloviny, hořčiny, saponiny, flavonoidy, pryskyřice, kyselinu nikotinovou, minerální a hormonálně účinné látky, vitaminy skupiny B a látky potlačující sekreci žláz.
Šalvěj používáme při trávicích poruchách s kolikami, při nechutenství
a infekcích trávicího ústrojí, má protiplísňové a protibakteriální působení. Zvyšuje odolnost a pružnost cévních stěn a pomáhá zastavit krvácení. Používá se také jako pomocný lék při cukrovce. Snižuje nadměrné
a neúčelné pocení, tlumivě působí na sekreci mléčné žlázy.
Její vliv na hormonální hladinu pomáhá při slabé, nepravidelné nebo bolestivé menstruaci. Šalvěj je také výborné čistidlo krve. Říká se o ní, že plodí dobrou krev a napomáhá tvorbě tkání. Odvar se také užívá při nervovém vyčerpání, slabosti a bolesti hlavy.
Nepříznivé účinky vyvolává v šalvějové silici obsažený tujon, může zhoršit funkci centrálního nervového systému a vyvolat křeče podobné padoucnici. To platí zvláště o lihových výtažcích, tujon je v alkoholu dobře rozpustný. Odvar ze šalvěje lékařské se používá také na výplachy a kloktání
při zánětech dutiny ústní a při angíně.
Rána po vytrženém zubu se po šalvěji hojí rychleji než po heřmánku. Pomačkané listy se dokonce přikládají na dásně při paradentóze a rozviklaných zubech. Zevně se šalvěj aplikuje na hnisavá poranění a nehojící se rány, přidává se do mastí a olejů s protizánětlivými a antiseptickými účinky.
Domov šalvěje bychom našli v evropské části Středomoří, na Krymu, v Malé Asii a severní Sýrii. Planě roste také na rozsáhlých plochách na severním Kavkazu. Zdomácněla a částečně zplaněla také v Rumunsku, ve Švýcarsku
a na Apeninském poloostrovu.
Její název je odvozen od latinského slovesa salvere, tedy léčit. Šalvěj patřila mezi léčivé rostliny už ve starověkém Římě. Ve starověku se spojovala
s vysokým věkem, zaručovala plodnost. Pěstování šalvěje prý zaručovalo zahradníkovi dlouhý život. V antice se užívala proti hadímu uštknutí,
také proti suchotinám. Údajně pomohla při moru v Egyptě.
Římané uctívali šalvěj jako svatou bylinu. Věřili, že nejen pomáhá
zachraňovat život, ale může ho i stvořit, proto ji sbírali s příslušným rituálem.
Osoba oblečená v bílé tunice nejprve obětovala chléb a víno,
pak se mohla naboso přiblížit k rostlině.
Ve středověku se stala univerzálním všelékem proti všem neduhům. Používala se také k přípravě černého barviva na vlasy. Připisovala se jí čarovná moc
v lásce. Číňané a Peršané si jí cenili pro údajný vliv na dlouhověkost a její hodnota byla mnohem vyšší než hodnota tenkrát velice ceněného čínského čaje.
Do střední Evropy se dostala nejpozději v 9. století a používá se stejně jako
v jiných částech světa jak v kuchyni, tak při léčbě. Podle léčitelky abatyše Hildegardy z Bingenu je šalvěj bylina suchá a jako taková odstraňuje z těla škodlivé šťávy. Proti zahlenění se má svařit ve víně. V 16. století se s pomocí šalvěje zastavovalo krvácení z ran, používala se proti křečím, třesu rukou
i nohou a dokonce prý usnadňovala početí.
Něco na zub Starověcí a středověcí kuchaři byli zřejmě moudřejší než my, protože šalvěj používali v kuchyni podstatně častěji. Kořenit můžeme jak čerstvými listy, tak i špetkou sušené šalvěje. Ve staročeské kuchyni se používala podobně jako dnes petrželka.
Šalvěj se výborně hodí k ochucení masitých pokrmů, zvláště jehněčí a telecí pečeně nebo mletého masa a také ryb. Šalvěj podporuje trávení a činnost žlučníku a jater, proto je vhodná jako koření do hůře stravitelných a tučných jídel.
Květy se hodí do salátů, na zdobení moučníků nebo k přípravě aromatického čaje. Ve Švýcarsku, Tyrolích a horní Itálii se pojídají takzvané "myšky", což jsou listy šalvěje obalené v těstíčku a osmažené. Myšky v naší přírodní kuchyni smažit nebudeme, ale můžete si s námi připravit chutné krůtí řízky
a makrely na roštu.
Krůtími řízky se šalvějí potěšíte návštěvu i hosty na oslavě, předpis proto uvádím na 8 porcí. Potřebujete 16 tenkých krůtích řízků, sůl, pepř, 4 snítky šalvěje, 8 plátků anglické slaniny, 2 lžíce oleje, 125 ml slepičího vývaru,
šťávu z 1 citronu a 1 lžíci solamylu. Maso opláchneme a osušíme.
Osolíme a opepříme. Lístky šalvěje natrháme a poklademe na řízky. Vždy dva řízky přiložíme na sebe, ovineme plátkem slaniny a spíchneme párátkem.
Na rozpáleném oleji řízky opékáme zhruba 12 minut.
Odstavíme a udržujeme v teple. Výpek zalijeme bujónem a citronovou šťávou. Uvedeme do varu a lehce zahustíme solamylem. Maso podáváme
s omáčkou z výpeku, zeleninou a bílým chlebem nebo bagetou. Čas grilování
už se pomalu chýlí ke konci, ale možná ještě můžeme čekat pár dnů babího
léta, kde se rádi posadíme na zahradě.
Tam můžeme uždibovat dobré makrely připravené na roštu. Připravte
si na ně 3 makrely, sůl, bílý mletý pepř, grilovací koření podle chuti,
2 citróny, svazek šalvěje a rostlinný olej. Makrely omyjeme a osušíme.
Uvnitř i vně je posypeme solí, pepřem a grilovacím kořením. Citrony nakrájíme na tenké plátky. Šalvěj opereme, lístečky otrháme. Obojí rozložíme
na makrely. Ryby dáme do grilovací formy nebo do alobalu a grilujeme
20-30 minut. Ve formě několikrát obrátíme a potíráme olejem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama